Afázie – můžeme definovat jako ztrátu exprese nebo rozumění řeči v důsledku poškození mozkové tkáně dominantní hemisféry. Nejčastější příčinnou jsou cévní mozkové příhody, úrazy a poranění mozku, nádory, zánětlivá onemocnění mozku, degenerativní onemocnění CNS, intoxikace mozku.
Dětská afázie – jedná se o náhlé přerušení, poškození normálně vyvíjející se CNS. Příčiny dětské afázie bývají shodné jako u dospělých klientů.
Breptavost – rovněž také Tumultus sermonis – symptomatologickým příznakem je nadměrně zrychlené tempo řeči, řeč je hůře srozumitelná až nesrozumitelná. Hlavními příznaky v mluvené řeči jsou zrychlení, opakování a vynechávání slabik, porušená artikulace, narušené dýchání, hlasové poruchy a rovněž také dysmúzie.
Dysartrie – jedná se o poruchu řeči, kdy je zasažena především motorická realizace řeči na základě organického poškození centrální nervové soustavy. Dysartrie bývá především spojována s cévními mozkovými příhodami, úrazy hlavy, onkologickým onemocněním či onemocněním mozkové tkáně, výskyt u dětí pak bývá spojen s projevy dětské mozkové obrny.
Dysfagie – porucha polykání a příjmu potravy – problematika týkající se dětských i dospělých pacientů, výrazně přesahující pouze obor klinické logopedie. Příčiny mohou být různé. Porucha polykání se nejčastěji se vyskytuje u pacientů vyššího věku a u pacientů s počínajícími projevy demencí. Z etiologického hlediska se může jednat o nádorová a zánětlivá onemocnění, neurologická a kardiovaskulární onemocnění, onemocnění jícnu či jiná onemocnění (psychosomatická, medikamentózní).
Dyslalie – rovněž také patlavost, v běžné řeči vnímána jako neschopnost tvořit jednotlivé hlásky na správném artikulačním místě. Chybná výslovnost se může vyskytnout u jedné či více hlásek současně. Častěji se projevuje u chlapců. Nejčastějšími příčinami bývají dědičnost, pohlaví dítěte, poruchy sluchu a zraku, poruchy CNS, riziková těhotenství, komplikované porody a vliv okolního prostředí.
Koktavost – jedna z nejtěžších a nejnápadnějších poruch řeči, kdy je těžce narušena fluence řeči. Hlavními příznaky v řeči jsou záškuby, křeče svalů a mluvidel. Již přes sto let je tato problematika v zájmu lékařských i nelékařských oborů. Koktavost vnímáme jako syndrom komplexního narušení koordinace orgánů, které se podílejí na mluvené řeči.
Doposud není stanoveno jednotné stanovisko z hlediska příčiny vzniku koktavosti. Příčiny mohou být různé: genetické dispozice, narušení CNS, psychické obtíže.
Mutismus – spadá do problematiky logopedie, foniatrie, psychiatrie. Typickým projevem je náhlá ztráta schopnosti používat mluvenou řeč. Zahrnuje funkční ztrátu řeči, omítání mluvní komunikace, útlum řeči ze strachu, mlčení ze stud. Může se především jednat o neurotickou reakci na mimořádný zážitek. Vznik může být náhlý po těžkém psychotraumatu nebo také jako reakce na přetěžování, nesprávný styl výchovy a po těžkých stresových situacích.
Opožděný vývoj řeči – může se jednat o symptom jiného onemocnění či postižení, terminologie je nejednotná, příčiny mohou být různé a tak je důležité zvolit vhodnou formu terapie. Za opožděný vývoj řeči se pokládá nedostatečná slovní zásoba kolem třetího roku věku dítěte. Vliv na dostatečný rozvoj řeči dítěte mohou mít především genetické předpoklady – dědičnost, individuální schopnosti dítěte, poškození CNS, opožděné vyzrávání CNS a dále pak sociální prostředí dítěte.
Palatolálie – porucha artikulace, která je způsobena na základě rozštěpu patra. Z etiologického hlediska se může jednat o rozštěp rtu, čelisti a patra. Tato vývojová vada vzniká mezi 8. a 12. týdnem vývoje embrya.
Hlavními příznaky v řeči jsou především změny v rezonanci a artikulaci. Rozštěpy mohou být také jako symptomy různých syndromů. Důležitý je komplexní přístup mnoha lékařských i nelékařských pracovníků.
Vývojová dysfázie – můžeme definovat jako ztíženou schopnost nebo neschopnost verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou dostatečné. Z foniatrického pohledu je vývojová dysfázie řazena do řečových poruch na základě poruchy percepce řeči. Jedná se o následek poruchy centrálního zpracování řeči. Lokalizace je především v centrální sluchové oblasti řečových center.
Etiologie vzniku není zcela jasná, předpokládá se postižení vývoje kognitivních funkcí vlivem pre-, peri- a postnatálního poškození mozku. Vývojová dysfázie se může projevovat mnoha různýmy symptomy především pak jako nerovnoměrný vývoj celé osobnosti. Zásadním projevem je výrazně opožděný vývoj řeči.